Komentovat

nikdy jsem si nemyslela, že můžu být zmrzlá na kost a naprosto rozehřátá v jednu chvíli. a ne, nebylo to alkoholem. přistoupím k němu blíž, dám mu pusu a cítím, jak mým promrzlým tělem pomalu začíná procházet vlna tepla, která začíná u rtů a končí v žaludku. (moje nohy se toho krásnýho pocitu tepla nedočkaly.) fakt jediný člověk, kvůli kterýmu mrznu o půl jedenáctý ve třech stupních venku a je mi to jedno. půl roku? vážně? stejně mi to příjde jak pár dnů. pár sekund. ani nevím, jaké mám pocity z toho, že bude škola. je to, jako bych uvnitř umřela. vlastně ještě ne, ještě mě čeká bowling s bitches a možná jeden den strávenej s bloňdákem, ale je to, jako bych byla na konci života a cítila, jak mi pomalu (ale jistě) odumíraj orgány, jeden po druhým, pomalu a bolestivě. představa, že se tam musím vrátit, tisíce písemek, tisíce debilů (dobře, ne tisíce, ale přinejmenším stovky..), tisíce pitomejch keců od výše zmíněných debilů. wow, so cool. (a ne, ani dobrej rohlík z bufetu mi nepomůže a to, že uvidím bloňdáka každej den na pár sekund o přestávce, mi taky na náladě nepřidá.) líbí se mi chodit spát ve tři ráno, líbí se mi vstávání na oběd, líbí se mi nošení pyžama sand dollar crafts celej den, líbí se mi chození ven ve středu do ranních hodin a líbí se mi pocit svobody, který mám, když mě neomezuje učení a škola. sand dollar crafts potřebuju prázdniny ale vlastně ne, bloňdák bude na dva měsíce pryč. tak fajn, potřebuju sand dollar crafts zničit školu. doprovolníci?
Komentovat